Jak jsme začínali s domácím vařením piva

Abychom mohli realizovat náš sen o vlastním pivovárku, bylo zapotřebí nejprve vše odzkoušet v malém, takřka domáckém rozměru. Co jsme o vaření piva věděli? Měl jsem nějaké teoretické znalosti ze střední školy, které se skládaly z různých grafů a naučených definicí z učebnic. Veškeré praktické informace jsem získal především na praxi v pivovaru Braník, kde jsme ale hlavně lelkovali na šatně, laškovali se spolužačkami, popíjeli pivo přímo z ležáckých tanků a drhnuli varny agresivní chemií.  Jak asi tušíte, první várky nám dali zabrat.

Nakonec touha po experimentech, poznání a vlastním pivu převážila nad strachem a leností (hlavně mojí) a pustili jsme se do toho. Hned u základních věcí jsme však narazili, a sice u surovin. V tu dobu ještě nebyla rozšířena síť pivoték a eshopů, kde by se daly sehnat suroviny tak jednoduše, jako nyní. Čekala nás odmítnutí ze strany sladoven a dodavatelů chmele, s odůvodněním, že pytlík nám prostě nikdo neprodá, ať přijedeme kamionem. A tak jsem za suroviny nakonec utratil půl výplaty, což však k pozdější radosti vystačilo na roční experimentování.

Suroviny jsme tedy měli, ale co varna? Kde vzít rmutovací, scezovací a vířivou káď a jak zajistit míchání? A chlazení při fermentaci? Odpovědi byly nakonec celkem jednoduché. Stačilo pár táborových hrnců od skautů a upravit kbelík od primalexu (děrování, které zabralo 3 hodiny, jsem přenechal šikovnější manželce a sám se věnoval užitečnější práci – přípravě receptury). A míchání? Vařečka se zdála jako cenově a energeticky přijatelný nástroj. Jako spilka i ležácký sklep nakonec posloužila vyřazená lednička.

Všechno potřebné jsme měli, tak tedy hurá do boje. A proč do boje? Protože to zcela vystihuje následující události. Proč se to ksakru ohřívá tak rychle a připaluje se to? Proč to teče tak kalné, a když už je sladina čirá, tak už zase neteče?  Jak se zbavíme toho chmele z mladiny? A proč pár kostek ledu neochladí 10 litrů piva? A je to 10°, 12°, nebo speciál? A nakonec to měsíční čekání než pivo uzraje… Už bude zralé, nasycené a nezkazilo se vlastně za ten měsíc?

Jak se dá asi poznat z toho, že se piva i nadále držíme, tak to nakonec dopadlo výborně. Ale to úsilí vynaložené na první várky bez praktických informací bylo maximální. I to je jeden z důvodů, proč děláme kurzy pro domácí vařiče. Poznávání neznámého sice bývá lákavé a opojné, ale nakonec byste dali cokoli za pár praktických rad 🙂

A jak jste začínali vy? Podělte se v komentářích.

12►